Klikněte na název - Adventní zvyky.

(Volně zpracováno podle Wikipedie a z materiálů ze soukromého archivu).

Advent- Doba čtyř týdnů

Začíná čtvrtou neděli před Božím hodem vánočním.

Poslední adventní neděle tak může připadnout i na Štědrý den. Advent vždy končí na Štědrý den po soumraku. První adventní nedělí začíná křesťanský liturgický nový rok. Advent je dobou očekávání příchodu Spasitele. Je to doba půstu. První stopy adventu se datují do poloviny 5. století. Slavilo se různě 4 - 6 nedělí. Papež Řehoř Veliký stanovil dobu adventu na čtyři neděle. Ale u pravoslavné církve začíná advent na pevné datum 15. listopadu dle gregoriánského kalendáře. V přepočtu z gregoriánského kalendáře se jedná o datum 28. listopadu v našem kalendáři.

Advent - Jmelí

V době adventu si lidé rádi zdobí svoje domovy jmelím, které má podle tradice přinášet štěstí a požehnání do domu, podle Keltů také plodnost. Políbení pod větvičkou jmelí má zajistit vzájemnou lásku až do příštích vánoc.

Advent - Adventní kalendář

V dnešní době si zejména děti od začátku prosince otevírají adventní kalendář, který jim připomíná, že Vánoce se blíží a i ony musí svým způsobem dodržovat půst - být "hodné", aby jim Ježíšek přinesl dárky.

Advent - Adventní věnec

Počátky adventního věnce nalezneme v 19. století. Jedná se tedy o celkem mladou tradici. Správně má mít věnec čtyři svíčky. Tři fialové (barva pokání a očekávání) a jednu růžovou. Růžová svíčka, která je u třetí adventní neděle, je zvána pastýřskou. Je to vyjádření radosti, že doba očekávání je už konečně téměř ukončena. Každou neděli se zapálí jedna svíčka. Postupuje se proti směru hodinových ručiček.

4. prosince - Barborky

Barborky jsou prastarý lidový (původně pohanský) zvyk, kdy na svátek sv. Barbory dne 4. prosince, což je 20 dnů před Štědrým dnem, se uřežou větvičky třešní nebo višní, eventuálně zlatého deště nebo dřínu a vloží se doma do vázy s vodou tak, aby do Vánoc doma v teple pěkně rozkvetly. Jde o symbol jara, symboliku příchodu Krista. To může znamenat, se dívka, která barborku měla ve váze do roka a do dne vdá.

Důležité je nařezat větvičky šikmými řezy, vložit je do vázy naplněné vodou a postavit je do chladné místnosti. Podle rychleného druhu větvičky asi 5 až 12 dní před kvetením přeneste do teplého obývacího pokoje. A pak už se můžete těšit na to, jak se budou jednotlivé kvítky postupně otevírat. Dříve si dívky větvičky popsaly jmény chlapců, kteří jim byli sympatičtí. Která větvička nejdříve vykvetla, s tím se měla dívka vdát.

6. prosince - Mikuláš

Biskup, Řek, který žil na území Římské říše V Myře, která je dnes v Turecku. Proslul rozdáním celého svého majetku chudým. Je patronem Ruska, námořníků, rybářů a dětí.

V předvečer jeho svátku chodí v některých evropských zemích Mikuláš. Jen doprovod se různí. V Nizozemsku je to černý maurský sluha, v Polsku laskavý anděl a v Čechách čert s andělem. Mikuláš naděluje dětem dárky. Také cestování Mikuláše se různí. V některých zemích vniká do příbytků komínem, Jinde jezdí na saních a v naší vlasti chodí pěšky. Pěkně dům od domu.

7. prosince - Svatý Ambrož

Milánský biskup, který žil ve čtvrtém století. Proslul svojí laskavostí a svými kázáními. Tam kde je kostel zasvěcený Ambrožovi, honí zjev ve dlouhé košilí se zahalenou hlavou s dlouhou čepicí, děti okolo kostela a chytá je. Občas rozdá nějaký pamlsek.

13. prosince - Svatá Lucie

Žila ve čtvrtém století v bohaté rodině. Rozdala celý svůj majetek a odmítala nápadníky. Jeden zhrzený nápadník Lucii udal, jako křesťanku. Ta pak zemřela mučednickou smrtí. V předvečer svátku chodí Lucky okolo stavení. Velká bílá postava chodí s nožem a hrozí dětem, které se nepostily, že jim rozřízne břicho. Tedy žádný hodný Mikuláš ale velké dětské trauma. Ale zase hodné děti byly obdarovány jablky, ořechy a cukrovím.

Na svátek sv. Lucie se nesmí prát, drát peří a příst.

Pranostika Lucie, noci upije, však neplatí. Pochází totiž z doby používání gregoriánského kalendáře, kdy v 16. století byl zimní slunovrat 13. prosince. Dnes máme, po kalendářní úpravě, slunovrat 21. prosince.

O vánočních zvycích si povíme koncem adventu.

O adventu říká doma žena o cukroví. Nežerte to.

Po 24. prosinci je změna. Proč to nežerete?!

Vánoční zvyky.

Původně naděloval dárky svatý Mikuláš. Děti dostávaly drobnosti. Žádné velké dary.

Ve středověku, s křesťanstvím, přišly do Evropy vánoce, které se slavily okolo zimního slunovratu.

Na vánoce děti dárky nedostávaly. Jen manželé, čeleď, nuzní lidé. V baroku vzniklo vánoční obdarovávání, tak jak je to do dnes zvykem. Kdys se obdarovávala také domácí zvířata, drobky se sypaly okolo stromů, aby i ty dostaly dárek.

Hlavním vánoční svátkem je Hod Boží vánoční (25. 12.). Je to druhý největší svátek v křesťanském kalendáři. (Největším svátkem jsou velikonoce). Štědrý večer je vigilií tohoto svátku. Po setmění, když se na obloze rozsvítí první hvězda, je ukončen adventní půst a začíná slavnostní večer. Pokud je zataženo, tak jen po setmění. Navazuje se tak na židovskou tradici, kdy se svátky slaví předchozí den po soumraku.

Samotné slovo vánoce pochází ze staré němčiny (wāhnachten).

Protestanti neuznávají žádné svaté. Proto jim Mikuláš nevyhovoval. Dávání dárků přesunuly na Ježíška. Z protestantského Německa se pak tento zvyk šířil dále.

Kde se vzal Santa Claus? Jde o zkomoleninu jména Mikuláš. Z holandštiny Sinterklaase. Holanďané tak vlastně do Ameriky přivezli Santa Clause. Původně byl Mikuláš představovaný jako malý mužík na saních tažených soby. Někdy byl v legínách s třásněmi. V roce 1931 Coca-Cola uspořádala reklamní kampaň a vytvořila podobu Santa Clause, kterou známe i v dnešní době.

Vraťme se do našich končin. Na štědrovečerním stole byl hrách, čočka, rybí     a bramborová polévka, kuba (kroupy, sušené houby, česnek...). V chudých rodinách chléb, u bohatých vánočka. Po celodenním půstu, kdy se věřilo, že večer uvidí zlaté sele, se po setmění všichni sešli u stolu. Na stole byly v jednom rohu peníze. Ve druhém chleba, ve třetím, co pole dalo. Ve čtvrtém rohu byly kousky jídla pro dobytek a slepice. Stůl byl obtočen řetězem nebo provazem. To byla celoroční ochrana před zloději a vlky. Vždy musel být sudý počet strávníků. Pokud byl počet lichý, prostíralo se u jednoho místa pro eventuálního příchozího.

Ona totiž smrtka chodila kontrolovat stoly. Tam, kde byl lichý počet prostřených míst, v následujícím roce si pro někoho přišla. Jak to pak dopadlo, si domyslíte sami.

V různých regionech byly různé potravinové zvyky. Někde kapr, jinde slaneček. Někde sušené ovoce, převážně jablka (tzv. křížaly). Jen vánočka byla všude. Stromeček byl většinou ozdoben sušeným ovocem a voskovými svícemi. Inu tenkrát ještě nebyla asijská blikátka.

Někde se stavěly jesličky. Postavy tří králů se přidávaly až 6. ledna.

Ve vánoční středověké době koledovali také biřici, nevěstky i kati.

Stromeček: přišel k nám v polovině 19. století ze dvou zemí. Z Německa nazdobený sušeným ovocem a z Podkarpatské Rusi. Zavěšoval nad hodovní stůl.

Jmelí: Zelené jmelí se v bytech zavěšovalo. Čím více bílých bobulek, tím více štěstí v následujícím roce.

Koledy: Původně v kostelech směli zpívat jen kněží. Husité na protest zavedli zpěv lidu. Druhou linií byly lidové koledy zpívané koledníky. Například koleda Narodil se Kristus Pán je ze 13. století. Později vznikaly i koledy od různých autorů.

Betlém: Traduje se, že první betlém měl ve 13. století František z Assisi. Od 14. století se v kostelech hrály hry o narození Páně. V této době se začaly stavět malé betlémy v hradních kaplích. V baroku obsadily betlémy snad všechny kostely. Josef II, chtěl omezovat církev a betlémy v kostelech zakázal. Tím postavil výhybku k lidovému betlemářství.

26. 12. Svatý Štěpán, první mučedník. Zemřel okolo roku35 našeho letopočtu. Byl vzdělaným židem. Kázal a tím si vyrobil spoustu nepřátel. Židovská rada ho odsoudila za rouhačství k trestu smrti ukamenováním. Na svátek sv. Štěpána se chodilo koledovat.

31. 12. Silvestr. Slaví se na památku papeže Silvestra I. Na tento den nepřipadaly žádné zvyky. Teprve v 16. století, po přijetí gregoriánského kalendáře, se stal Silvestr posledním dnem v roce s veselými oslavami.

6. 1. Tři králové. Svátek epifanie, tedy zjevení příchod. Zjevení Páně, lidově Tři králové. Západní křesťané slaví 6. ledna. Východní církve 25. prosince. Východní církve mají svátek Tří králů jako jeden z největších svátku v roce. Je to jeden z nejstarších církevních svátků vůbec. Jednalo se o tři učence, mágy. Přinesli vzácné dary. Zlato, kadidlo a myrhu. V tento den se kadidlem vykuřují obydlí. Nad vchody se píší svěcenou křídou písmena K+M+B a letopočet. Tato zkratka není akronymem pozdně legendárních jmen tří králů (Kašpar, Melichar a Baltazar), nýbrž akronymem latinské věty Christus mansionem benedicat ("Kristus ať žehná tomuto příbytku").

Co je to myrha? Jedná se o šťávu, která vytéká ze stejnojmenného keře. Na vzduchu tuhne ve žluté nebo červené kuličky. Je velmi vzácná a tenkrát se za ní platilo zlatem. Mohli si ji dovolit pouze ti nejbohatší.

Co je to kadidlo? Směs vonných dřevin a pryskyřic, myrhy a sušených kořenů a květů. Palí se na rozžhaveném dřevěném uhlí v kadidelnicích. Pálením se uvolňuje vůně.

2. 2. Hromnice. V kostele se světí svíce nazývané hromničky. Dříve se zapalovaly za bouře, jako ochrana stavení. Dávaly se umírajícím, aby jim svítily na cestu do nebe. Na Hromnice se nesmí šít, zašívat. Jehly by totiž přivolaly na stavení blesky.

Svátkem Hromnic končila dříve vánoční doba. 40 dnů po narození, přinesli rodiče Ježíše do chrámu k zasvěcení bohu.

Kdy končí vánoční období? První neděli po Třech králích ve svátek Křtu Páně. Nyní 8. ledna 2017.

Pravoslavné vánoce. Vánoce se ve východních církvích slaví 7. ledna, protože stále používají Juliánský kalendář. Ten je oproti našemu Gregoriánskému kalendáři o 13 dní opožděn. Náš sedmý leden tedy odpovídá 25. prosinci. Nový rok slaví 14. ledna.