21. srpen 1968 - 50. roků od okupace ČSSR

Pro zobrazení klikněte na nadpis:...

Předjaří. Pražské jaro a okupace ČSSR.

Antonín Josef Novotný se narodil v roce 1904. V osmnácti letech vystoupil z církve a vstoupil do KSČ. Vyučil se strojním zámečníkem. Po smrti prezidenta Antonína Zápotockého sovětský vládce Chrusčov doporučil na prezidenta Antonína Novotného. Antonín Josef Novotný se stal v roce 1957 třetím poválečným komunistickým prezidentem.

V době jeho působení v čele státu došlo postupně k značnému uvolnění a k částečné rehabilitaci většiny nespravedlivě odsouzených v 50. letech. Podle historika Jiřího Pernese Novotný trávil v prezidentském úřadě svá dopoledne v pondělí, ve středu a v pátek. Většinu času totiž nadále věnoval své důležitější funkci prvního tajemníka ÚV KSČ.

V šedesátých letech se československá společnost postupně značně liberalizovala. Byla zavedena tzv. Nová hospodářská soustava, vznikala malá divadla, nová vlna ve filmu, začaly být vydávány výrazně svobodomyslné Literární noviny atd. V polovině šedesátých let se hovořilo o zlaté kulturní době.

V lednu 1968 se do funkce prvního tajemníka ÚV KSČ dostal Alexander Dubček, jako kompromisní kandidát obrozeneckého i tvrdého křídla KSČ.

Pražským jarem je označováno obrozenecké období od prosince 1967. Zavádějící na názvu bylo, že se obroda nekonala pouze v Praze ale v celém Československu.

Podle lednového plenárního zasedání ÚV KSČ 1968 se období nazývalo jako polednový vývoj, nebo obrodný proces.

Pražské jaro se týkalo především politiky, kultury. Částečně náboženských svobod. Obroda hospodářství byla mizivá. (Reformy populárního politika a ekonoma Oty Šika neměly čas se rozvinout a zřetelně prosadit). Významným krokem, který velice podráždil SSSR, bylo v březnu 1968 zrušení cenzury. Noviny a časopisy psaly svobodně. Výjimkou bylo pouze Rudé právo, což byl deník KSČ, kde bylo uvolnění velmi malé.

Vedení KSČ bylo rozdělené mezi důrazné reformátory (Josef Smrkovský, Oldřich Černík a František Kriegel), kteří podporovali reformy, a mezi konzervativní politiky (Vasil Biľak, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka).

Později vyšlo najevo, že byl využit tzv. Zvací dopis. Tedy žádost o vojenský zásah v ČSSR vojsky Varšavské smlouvy, jako obranu před kontrarevolucí. Dopis podepsali Vasil Biľak, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Alois Indra. Tito čtyři vlastizrádci zastávali v normalizační době vysoké politické funkce.

Sovětský svaz a okolní socialistické státy byly znepokojeny reformami v ČSSR. Bály se oslabení tzv. východního bloku.

Na jaře 1968 se v ČSSR konala vojenská cvičení států Varšavské smlouvy pod názvy Dunaj a později Šumava. Byla to příprava na vojenské obsazení ČSSR, mapování strategických míst ve státě.

Generální tajemník sovětské komunistické strany, Leonid Brežněv, rozhodl pražské jaro ukončit vojenskou intervencí. V noci 20. srpna 1968 okolo 23 hodiny začala okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. Byla to největší evropská vojenská akce od druhé světové války. Odhaduje se, že sem přišlo cca 150 000 vojáků, spousty letadel, tanků, raket, obrněných vozidel. Další vojenské jednotky byly připraveny, pro případ potřeby, za hranicemi ČSSR. Západní země se vzmohly pouze na slovní protesty.

Invaze se nezúčastnilo Rumunsko. Vojska NDR nevstoupila do ČSSR ale stála na hranici jako záloha pro případ potřeby.

Invaze do Československa se v noci z 20. na 21. srpna zúčastnilo v prvním sledu 100 tisíc vojáků, 2300 tanků a 700 letadel, postupně se ale počty zvýšily na 750 tisíc cizích vojáků, 6000 tanků, 2000 děl a 800 letadel. 4. listopadu 1968 opustily ČSSR vojska Maďarska, Bulharska a Polska. Sovětská vojska zůstala.
Zdroj: https://domaci.eurozpravy.cz/politika/55223-srpnova-invaze-1968-ceskoslovensko-obsadilo-az-750-tisic-vojaku/

Karel Hoffmann během srpnové invaze v noci 21. srpna 1968 nechal zastavit vysílání Československého rozhlasu, aby nemohlo být odvysíláno Provolání Všemu lidu ČSSR. Za to byl po roce 1989 odsouzen, jako jediný zrádce roku 1968.

Nezapomenutelným je pro mne letecký most SSSR - Praha a přechod Vltavy po pražském mostě s vojáky se samopaly. Jeli za námi na autě po celou dobu přechodu mostu. Vystřelí, nevystřelí, to byla otázka dvanáctiletého kluka. Doufal jsem, že na druhý břeh řeky dojdeme.

Po okupaci se po několika týdnech rozšířila mezi obyvateli duševní rezignace.

V dubnu 1969 se do čela KSČ dostal, na popud z Moskvy, Gustáv Husák. Nastala tzv. normalizace, která postihnula veškerá odvětví lidské činnosti v ČSSR. Probíhaly čistky, vyhazování ze škol, zaměstnání... Z části národa se stali slouhové nového režimu. Jinak se hovořilo doma a jinak na veřejnosti. Ve školách se vyučoval upravený dějepis. V dětech se pěstovala láska k Sovětskému svazu. I v matematice musely být angažované slovní úlohy.

Mějme na paměti, že ČSSR nebylo pupkem světa. Protesty proti současné politice a ekonomii byly v několika dalších zemích světa. Neznámější ve Francii.

Květen 1968 (též nazývaný jako Pařížský květen nebo Pařížské studentské nepokoje apod.) je historické označení pro občanské nepokoje a hnutí roku 1968, které vzešlo původně ze studentského prostředí, ale zasáhlo postupně celou společnost ve Francii. Nepokoje, které vypukly v květnu po násilném vyklizení studenty obsazené Sorbonny, vedly až k týdenní generální stávce, která ochromila celou zemi. V dlouhodobém horizontu tato vzpoura vyvolala kulturní, politické a ekonomické reformy ve Francii.

Na Pražské jaro je třeba se dívat v kontextu doby. Jistě, komunismus není neformovatelný. Jeho ideologie nedovoluje příliš svobod. V roce 1968 však i to málo svobodného nadechnutí, bylo po teroru 50. let, pro obyvatele jako nebeská mana. Svobodný tisk udržoval v lidech velké naděje.

Pražské jaro pomohlo otevřít oči lidem na celém světě, kteří do té doby komunismu věřili.

Bohužel člověk je dějinami nepoučitelný. Imperiální snahy současného Ruska vidíme v Gruzii, na Ukrajině... Přesto se někteří naši politici nadstandardně bratříčkují s ruským vládcem Putinem. Obchodní vztahy ano. Politické přátelství s Ruskem? Cesta do pekel? Každý si odpověz sám.

Podle ruského nezávislého průzkumu veřejného mínění, ze srpna 2018, 50% Rusů neví, co byla invaze do ČSSR. To je sice hodně. Leč se to dá pochopit. V každém státě světa se mnoho lidí o dějiny nezajímá, nezná je.

Alarmující je však druhý údaj, z uvedeného průzkumu. Téměř 36 % Rusů si myslí, že postkomunistické státy, tedy Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Bulharsko a dále státy bývalého SSSR, jsou oblastí zájmu Ruska. Myslí si, že invaze v roce 1968 byla potřebná, protože v ČSSR byla kontrarevoluce.

Slovníček

ČSSR Československá socialistická republika (Dnešní Česká republika a Slovenská republika)

SSSR Svaz sovětských socialistických republik (Dnešní Rusko, Ukrajina, Pobaltské státy, Gruzie, Kazachstán a mnoho dalších).

NDR Německá demokratická republika (Německo bylo rozděleno na západní a východní).

PLR Polská lidová republika

MLR Maďarská lidová republika

BLR Bulharská lidová republika

Generální tajemník ÚV KSČ nebo První tajemník KSČ byla nejvyšší funkce v ČSSR, kde měla tzv. vedoucí sílu KSČ.

KSČ Komunistická strana Československa

Varšavská smlouva byl vojenský pakt, který vznikl na základě Smlouvy o přátelství,spolupráci a vzájemné pomoci podepsané 14. května 1955 Albánií, Bulharskem, Československem, Maďarskem, NDR, Polskem, Rumunskem a SSSR ve Varšavě. (Albánie se účastnila pouze do roku 1962 a dále byla do roku 1968 pouze formálním členem). V čele paktu stáli pouze sovětští představitelé.

Kontrarevoluce - V praxi komunistických režimů byly kontrarevolucemi označovány pokusy o demokratizaci či obnovu demokratického politického režimu.

Zdroje: Wikipedie, soukromý archiv